Recenze - Příliš mnoho Kateřin


Kniha: Příliš mnoho Kateřin
Autor: John Green
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 236


Anotace:
Colin byl odjakživa mimořádně chytrý. Jenže pomůže mu genialita k tomu, aby se dočkal štěstí v lásce? Zatím všechny Kateřiny se s ním rozešly. Snad by měl na Shakespeara radši zapomenout? Je léto a Colinovi skončila škola. Už je zase sám a bolí to. Ale třeba je to taky úžasná příležitost. Možná by měl vzít život do svých rukou a vyrazit na prázdninovou cestu.

Obálka:
Obálka je jednoduchá, s písmenky, které dohromady dávají slovo "Katherine" Nic mi na ní nevadí, takže to bude plný počet.




Zvláštnosti knihy:
Hlavním rozdílem mezi touto knihou a jakoukoli jinou je ten, že celá kniha je doplněna o poznámkách "pod čarou". Jelikož je Colin zázračné dítě, tak velmi často ví věci, co normální čtenář neví. A tak je pod čarou doplněno spoustu zajímavostí a to jak reálných, tak z Colinova života. Je to takové zpříjemnění knihy a hlavně způsob, jak jí vlastně porozumět.

Další věcí je Teorém. Colin se snaží přijít na své Heuréka a tak vymýšlí Teorém. Což je vlastně velká matematická slátlanina zabývající se předvídatelnosti rozchodů. A tak jsou po celé knize rozeseté funkce, grafy a příklady. Mě, jakožto ne moc pokročilé matematičce to moc smysl nedávalo, dokud jsem si na konci knihy nepřečetla Dodatek, který to celý vysvětlil..

A jako poslední věc, kterou chci zmínit je ona věc s přezdívkami. Když Colin spolu s Hassanem potkali Lindseiny kamarády, tak se je rozhodli opřezdívkovat a z těch přezdívek pak udělat zkratky. Takže ve výsledku to vypadá takhle.

Moje hodnocení:
Jedná se o typickou Greenovku, která ale nezklame. Hlavní postavy - Colin, Hassan a Lindsey mi okamžitě padli do oka. Colin, který se žene za svým heuréka a za tím, aby něco znamenal, Lindsey, trochu zvláštní holka, pocházející z růžového domku, která se ze dne na den stala "cool" a Hassan, který je, no, prostě Hassan. Dohromady tvoří zvláštní, ale dobrou partu. 
I když jsem ze začátku tuhle knihu nechtěla číst, už jen z principu (Jmenuje se Příliš mnoho Kateřin a
já jsem Kateřina), takže jsem se k tomu poměrně dlouho přemlouvala. Nakonec mě moje kamarádka překecala a já si ji přečetla. A rozhodně nelituji.

Green na téhle knize znovu ukázal svoji genialitu, kterou tahle kniha vyloženě přetéká. Nejenže tu můžeme najít jeho smysl pro humor, ale i hromadu všemožných filosofických otázek, které na konci tak nějak zodpoví. 
A to nemluvě o onom "deja vu", jak to já ráda říkám, neboli o tom, že Lindsey učí Colina vyprávět příběhy. Aneb každý příběh musí mít začátek, prostředek a konec. A pak ještě nějaké ponaučení a dobrodružství. A to všechno tahle kniha má. Ať se snažím jak se snažím, tak prostě v téhle knize neumím najít něco špatně. U mě naprosto zabodovala.





"Následující hodinu skoro nemluvili, protože "divoké prase se může leknout lidského hlasu," prohlásil pan Lyford, jako by se prase nelekalo jiných hlasů, třeba marťanského."

Celkové hodnocení:

Žádné komentáře:

Okomentovat